Nadváha a obezita nejsou jen otázkou vzhledu nebo kondice. Představují reálné zdravotní riziko, které zásadně ovlivňuje činnost srdce a cév. Toto riziko přitom nezávisí jen na čísle na váze – klíčová je také distribuce tuku, zejména v oblasti břicha. Jak přesně nadbytečná hmotnost zhoršuje fungování kardiovaskulárního systému – a proč může mít i malé zlepšení velký vliv na zdraví?

Srdce a cévy reagují na nadbytečný tuk už ve chvíli, kdy si to často ještě ani neuvědomujeme. Viscerální tuk, tedy tuk uložený kolem vnitřních orgánů, podporuje vznik zánětu, zvyšuje krevní tlak, narušuje metabolismus tuků i cukrů a zhoršuje pružnost cév. Výsledkem je vyšší riziko srdečního infarktu, cévní mozkové příhody i srdečního selhání – tedy nejčastějších příčin úmrtí v civilizovaném světě.¹ Na celém světě je každoročně zaznamenáno přibližně 67 milionů nových případů kardiovaskulárních onemocnění, což zahrnuje široké spektrum stavů – nejen infarkt myokardu a cévní mozkovou příhodu, ale také další srdeční a cévní komplikace.²

Kardiovaskulární systém člověka

Kardiovaskulární systém tvoří srdce a cévy, které společně zajišťují oběh krve a tím i zásobování tkání kyslíkem a živinami. Termín „kardio“ označuje srdce, zatímco „vaskulární“ se vztahuje k cévám – tepnám, žilám a vlásečnicím. Systém pracuje jako uzavřený okruh, kde srdce pumpuje krev do tepen a cévy ji rozvádějí po těle. Jakmile tedy dojde k narušení této rovnováhy, například v důsledku obezity, zvyšuje se riziko kardiovaskulárních chorob, jako jsou srdeční selhání, infarkt nebo cévní mozková příhoda.

Hypertenze (vysoký krevní tlak)

Vysoký krevní tlak, odborně hypertenze, patří mezi nejčastější důsledky obezity a zároveň představuje jeden z hlavních rizikových faktorů pro srdeční selhání, infarkt i cévní mozkovou příhodu. Za normální tlak se považují hodnoty do 120/80 mmHg. Pokud opakovaně přesáhnou hranici 140/90 mmHg, mluvíme o hypertenzi. Rozlišujeme její primární formu vznikající bez zjevné příčiny a sekundární, která souvisí s jinými zdravotními potížemi, například s onemocněním ledvin.

U lidí s nadváhou nebo obezitou bývá tlak zvýšený často – podílí se na tom inzulinová rezistence i zvýšená aktivita tzv. sympatického nervového systému, který zrychluje srdeční činnost a stahuje cévy. Hypertenze bývá označována jako „tichý zabiják“, protože dlouho nebolí ani neupozorňuje žádnými příznaky, ale může skončit kolapsem – třeba náhlým infarktem nebo akutním srdečním selháním.

Ateroskleróza a ischémie srdce

Ateroskleróza je proces, při kterém se ve stěnách tepen ukládají tukové plaky, což vede k jejich zužování a ztrátě pružnosti. Obezita, vysoký krevní tlak a vyšší hladina cholesterolu tento proces urychlují. Ischémie srdce, známá také jako ischemická choroba srdeční (ICHS), nastává, když je průtok krve koronárními tepnami omezen, což způsobuje bolest na hrudi (angina pectoris) a dušnost při námaze. Pokud dojde k úplnému uzávěru tepny, hrozí infarkt myokardu nebo dokonce srdeční zástava. Obezita výrazně zvyšuje riziko těchto komplikací, protože podporuje tvorbu plaku a zánětlivé procesy v cévách.

Infarkt myokardu

Infarkt myokardu vzniká ve chvíli, kdy se ucpe některá z koronárních tepen zásobujících srdce krví. Kvůli nedostatku kyslíku začne část srdečního svalu odumírat, což z infarktu dělá život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Podle změn na EKG rozlišujeme dva typy infarktu – STEMI (s úplným uzávěrem tepny) a NSTEMI (s částečným).

A jak poznat infarkt? Mezi jeho nejčastější příznaky patří silný tlak nebo bolest na hrudi, pocení, nevolnost a bolest vystřelující do paže, krku nebo čelisti. U lidí s obezitou je riziko infarktu ještě vyšší, protože jejich koronární tepny bývají častěji poškozené a zároveň se u nich často kombinuje více rizikových faktorů – vysoký krevní tlak, cukrovka nebo porucha metabolismu tuků. To vše může zhoršit průběh i následky srdečního infarktu.

Cévní mozková příhoda (CMP)

Cévní mozková příhoda, známá také jako mrtvice, je dalším vážným rizikem pro lidi s obezitou. Existují dva hlavní typy: ischemická (87 % případů³), kdy je přerušen přívod krve do mozku, a hemoragická, způsobená prasknutím cévy. U postiženého se nejčastěji projeví náhlá slabost končetin, potíže s řečí, závratě nebo ochrnutí jedné poloviny těla. Osoby s obezitou čelí zvýšenému riziku tohoto stavu, protože často trpí hyperlipidémií, hypertenzí a cukrovkou a tyto faktory společně poškozují cévy a urychlují rozvoj mozkové příhody.

Hyperlipidémie

Hyperlipidémie je stav, kdy máme v krvi příliš vysoké hladiny „špatného“ LDL cholesterolu a tuků zvaných triglyceridy. Tento problém je velmi častý u lidí s obezitou. Zjišťuje se pomocí krevního testu – tzv. lipidového profilu, který měří i hladinu „dobrého“ HDL cholesterolu. Pokud jsou hodnoty dlouhodobě mimo normu, zvyšuje se riziko ucpávání cév, což může vést k infarktu nebo mrtvici. Léčba hyperlipidémie spočívá hlavně ve změně jídelníčku, pohybu a v některých případech i v nasazení léků, například statinů nebo fibrátů.

Jak obezita ovlivňuje zdraví srdce

Obezita tedy zatěžuje srdce a cévy několika způsoby, které se navzájem posilují a zvyšují riziko vzniku srdečních i cévních onemocnění. Tuková tkáň, hlavně ta uložená v oblasti břicha, totiž nefunguje jen jako „zásobárna energie“ – uvolňuje i látky, které v těle podporují chronický zánět. Ten pak poškozuje vnitřní výstelku cév a narušuje jejich schopnost reagovat na potřeby organismu. Tento stav následně zrychluje rozvoj aterosklerózy a zvyšuje riziko infarktu nebo mrtvice. Přebytek tuku navíc narušuje i zpracování cukru v těle a přispívá k inzulinové rezistenci – stavu, který může vést až k diabetu 2. typu. A právě ten je dalším významným rizikovým faktorem pro srdce.

Tuk se ale neukládá jen do podkoží. Může pronikat i do stěn tepen nebo srdečního svalu, kde narušuje jejich funkci. A změny se týkají i samotného oběhového systému – u lidí s obezitou proudí tělem větší objem krve, což znamená i vyšší nároky na práci srdce. To se pochopitelně přetěžuje, zesiluje se jeho svalovina a časem může dojít až ke snížení jeho výkonnosti, případně až k zmiňovanému srdečnímu selhání.

Vliv hubnutí na zdraví srdce

Když jde dolů váha, srdce si doslova oddychne. Už při mírném úbytku hmotnosti – kolem 1 až 5 % – se začnou projevovat pozitivní změny. Zlepšuje se krevní tlak, klesají hladiny „špatného“ LDL cholesterolu i triglyceridů. Tyto změny lze často pozorovat už během 6 až 12 měsíců od začátku hubnutí.⁴ Pokud se podaří zhubnout více, například o 10 až 15 %, jsou přínosy ještě výraznější. Podle výzkumů může taková redukce snížit riziko akutního srdečního infarktu nebo mrtvice až o čtvrtinu.⁵ Navíc se zlepšuje kvalita spánku, snižuje se inzulinová rezistence a v těle se snižuje chronický zánět, který jinak dál poškozuje cévy.

Pokročilé podpůrné metody k redukci hmotnosti

Ne vždy se však podaří dosáhnout dostatečného úbytku hmotnosti jen úpravou jídelníčku a zvýšením pohybové aktivity. V takových případech existují podpůrné metody, které mohou zásadně zvýšit šanci na zlepšení zdravotního stavu a zároveň snížit riziko kardiovaskulárních komplikací. Jednou z nich je například kognitivně-behaviorální terapie, která využívá přístupy vedoucí ke změně zažitých vzorců chování. Pomáhá lépe porozumět vztahu k jídlu, pohybu i emocím, které s obezitou často úzce souvisejí.

Podporu může sehrát i léčba GLP-1, která ovlivňuje chuť k jídlu, vstřebávání živin nebo hormonální signály regulující hlad a sytost.⁶

Současná generace těchto léků navíc nabízí benefit, který přesahuje samotné hubnutí – některé z nich dokážou prokazatelně snižovat riziko srdečně-cévních onemocnění. Často se jedná o injekčně podávané přípravky, které napodobují přirozené hormony těla a pomáhají tak lépe kontrolovat příjem potravy a energetickou bilanci. Je však důležité vědět, že farmakoterapie není „zázračná pilulka“ – funguje nejlépe v kombinaci s úpravou životního stylu. Proto je vždy nutné konzultovat vhodnost konkrétního přípravku s lékařem, který zohlední celkový zdravotní stav pacienta.

Základním kamenem prevence pak zůstává včasné rozpoznání rizikových faktorů a dlouhodobé sledování zdravotního stavu. Patří sem pravidelné měření krevního tlaku, vyšetření lipidového a glykemického profilu i sledování ukazatelů jako BMI nebo poměr obvodu pasu k výšce, tzv. waist-to-height ratio (WHtR). Pravidelné zdravotní kontroly – alespoň jednou za 3 až 6 měsíců – pak umožňují včas reagovat na změny a upravit léčebný plán podle individuálního stavu každého pacienta.

Pokud tedy máte nadváhu nebo obezitu a nejste si jisti, jak začít, obraťte se na svého praktického lékaře nebo specialistu na léčbu obezity. Včasná pomoc a správně zvolený plán mohou výrazně snížit riziko komplikací a stát se základem pro zdravější a kvalitnější život.

Zarezervujte si termín u lékaře ve vašem okolí